Tak jsme se znovu potkali

Nejdřív ho málem nepoznal.
Byl dost šedivější než když se viděli naposledy, a menší - nebo spíš Dots konečně dorostl. Hlásek vzadu v hlavě mu šeptal, ať utíká, ale druhý, silnější, ho donutil zůstat.
V mrňavém bytě ve spodních patrech města si sundal zbroj a potom i všechno ostatní.
Bylo hezké cítit na kůži něčí dotek, slyšet zašeptané svoje jméno, lapat po dechu, zatínat prsty do přikrývky.
Schoulil se na posteli vedle trenéra - proč o něm pořád přemýšlel takhle, když byli pryč z Kamina - a zavřel oči.
Zase měl ruce a boky samou modřinu, ale namlouval si, že to dopadne jinak.