Plukovník seděl sklesle ve zšeřelé sednici a vyhýbal se pohledu do okna. Najednou ho začalo svědit na hrudi, přesně v místech, kde kdysi nosíval medaile za hrdinství a službu míru. Poškrábal se, ale dotěrné svědění se za chvilku ozvalo znovu. Tělo ho volalo do služby a on tu seděl jak stará podvlíkačka a bál se rostliny. Byl čas navléci parádní uniformu a jednou pro vždy zjistit, zda volavka byla jen nepřítelem nastrčená volavka či jeho skutečná přítelkyně a rostlina přebujelý drzý výrostek, nebo užitková plodina, která stojí na jeho straně, i když u toho vydává více zvuků, než je příjemné.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jen ať jde
Aries
Jen ať jde
hodně síly plukovníkovi! (a
Zuzka
hodně síly plukovníkovi! (a tobě)