Bandita

Už jsem tu měl být. Sakra, kde je ta  základna? Vždyť přehlédnout jsem ji nemohl. A tak jdu pořád dál.
V tom si začnu všímat malých pohybů na zemi, jsou nenápadné. Kdybych se neškrábl o větvičku a nepodíval se dolů, vůbec bych si toho nevšiml.
Na zemi leželo malé zvířátko, vypadalo jako křeček, ale bylo červené.
Zdálo se, že nedýchá. Padl jsem na kolena a dvěma prsty jsem mu poskytl masáž srdce.
Začínalo pomalu dýchat, ale já ho tam nemohl nechat. "Půjdeš se mnou, budu ti říkat Bandita."
A už jsem nebyl sám na své nekonečné putování, byli jsme dva.