Nechala jsem minulost za sebou. Nemělo smysl se ohlížet. Vše jsem nechala pohřbené ve městě za mnou. Chyby, zklamání, jména, která už nikdy nevyslovím.
Teď jsem seděla v učebně a před sebou měla list papíru.
„Začněte psát." Řekla lektorka a všichni v místnosti začali.
Trvalo mi uspořádat si myšlenky a najít tak ty správné. Když se mi to konečně podařilo, už jsem věděla, co napíšu, a tak jsem začala.
Psala jsem novou první kapitolu svého života. Kapitolu bez čísel a vzorců, ale plnou naděje. Protože někdy je naděje to jediné, co zbývá.
Nelze jít zpátky, ale lze se posunout dál.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To se mi moc líbí, ta naděje
Šmelda
To se mi moc líbí, ta naděje je z toho opravdu cítit :)
Je to tak
Aries
Je to tak