Papoušek

Slunce kráčelo mílovými kroky za obzor. Zlatavé pruhy se odrazily od skleněné tabule otvíraného okna. Nikde ani živáček, jen kočka na ulici se líně protáhla pod vysokým platanem.

Výheň horkého, slunečného dne končila a vítala v předsíni zvané podvečer paní Noc. Vzduch se tetelil nad zemí jako průsvitné moře, vzdouvající se v bezvětří.

Kdesi praskla rozžhavená plechová střecha, jež začala postupně chladnout. Kdo se nacházel ve stínu klikatící cesty jako papoušek v kleci, která visela nad balkonem, mohl si užívat spásného chládku.

Břečťan objímal rozpálenou zeď, na níž se rozlila paleta odstínů pomerančové a narůžovělé. Všude se rozhostil blahodárný klid.