První výprava

Ariadne žasla, jakou roli mohou keře, stromy či menhiry hrát v jejím životě.
Neuvěřitelné, jak člověk po letech zúročí hry na schovávanou se sourozenci.
Kdyby ji viděli, jak se s tetou Emily krade říší víl, neustále připravená při názraku překvapení seskočit z cesty a předstírat, že je součástí krajiny.
Se dny strávenými na cestě a nocemi probdělými na stráži ji nadšení začalo opouštět.
Chtěla být tetě nápomocná, jenže ta se tvářila, jako by jí byla jen na obtíž.
Když se teď Ariadne snažila splývat s kalinou, zatímco kolem projížděla skupina víl na podivných osrstěných ořích, připadala si jako křoví, doslova.