Moji démoni mi čím dál víc dokazují, že jako postavy nejsou žádná ořezávátka a že jim nijak nevadí trestat jiné, i když by to měl být někdo z jejich vlastních řad.
Násilí
Dlaně, které ho chytily za bílé rohy, byly drsné, zvyklé svírat brk i meč. Ze rtů mu neunikla ani hláska odporu. Byl démon a zachránil anděla... to se neodpouštělo.
Chronovým tělem projela ostrá bolest, když démon před ním zprudka zatáhl. Vykřikl, i přes tmu, která ho pomalu obestírala, slyšel krutá slova.
„A takhle provádíme frakturu rohu… pardon, rohů. O co chceš přijít ty, anděli?“
Démon v lidské podobě otevřel oči. Oknem do pokoje pronikalo měsíční světlo.
„Chrono? Jsi v pořádku?“
„Jsem. Byl to, jen sen.“
Vzpomínka, ale tím tě nechci zatěžovat. Zničil jsem ti život... a tys ten můj zachránil.
Chrono (OC)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit