Poukaz

“Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví, ty náš milý Noby!”
Desátník Noby Nóblhóch seděl za stolem na strážnici, když se kolem něj vyrojil houf dalších policistů s veselými čepičkami a dortem.
“Jak víte, že mám narozeniny? Seržante, to vy? Frede?”
Seržant Tračník mu dal přátelský štulec pod žebra. “To víš, nemohli jsme přece zapomenout na našeho služebně nejstaršího desátníka. A podívej, složili jsme se ti i na dárek.” Podal mu obálku.
Uvnitř Noby nalezl poukaz na návštěvu salonu.
“Víš, jak si pořád stěžuješ, že tě bolí záda když dlouho stojíme na jednom místě? Tohle tě spraví. Manželka mi dala poukaz vloni na Prasečí hlídku a nikdy jsem se necítil líp. Celého tě to uvolní. Uvidíš, zrelaxuješ, bude z tebe úplně jiný člověk.”

***

“Vítejte v salonu madam Roberty.”
“Dobrý den, mám tady takový poukaz.”
Korpulentní dáma za pultem se na něj usmála. “Vidím, že máte náš kompletní balíček. To znamená sauna, koupel a masáž.”
“Koupel? A to se musí?”
Dáma, která se už několik minut snažila ignorovat zápach pomalu zaplňující recepci, ho ujistila: “Samozřejmě, naše koupel ve vybraných vonných olejích je vyhlášená. Přímo vás povznese.”
“No dobře…”
“Výborně. Zbývá už jen jediná věc. Vyberte si masérku.”
Noby zamžoural do nabízeného seznamu a píchl do něj prstem. “Tuhle.”
“Jste si jistý? Ta se specializuje na poněkud náročnější zákazníky…”
“Jsem si jistý, to bude v pořádku. Já jsem náročný,” mrkl na ni.
‘Lala, krásné jméno,’ pomyslel si.

***

Dáma na recepci měla pravdu. Po koupeli se cítil přímo božsky. Nyní ležel na masážním stole a jeho představivost jela na plné obrátky. Už se nemohl dočkat. “Jaká masérka má jméno Lala?” zeptal se nahlas.
“To zkratka od Lava Lavina,” odpověděl mu skřípavý hlas.
Trolice mu chytla záda do pracek.
“Teď to trochu křupnout.”

***

Noby Nóblhóch ležel na marodce od hlavy až k patě v sádře a kolem něj se shromáždil houf policistů.
“Igor říká, že do pár týdnů budu jako rybička. Možná budu i chodit.”