Každý ji prý někde máme, jednu nebo několik. Prý ji bezpečně poznáme, když se s ní potkáme - a naše životy se znovu propojí. Ale co když nám to nedojde a necháme ji uletět?
A od toho dne nebudeš moct v noci spát. Tedy nějakou dobu, zvykneš si. Zůstane jen pocit. Jsi úspěšná, milovaná...šťastná. Ale najednou začneš přesně rozumět, co znamená, když srdce usedá. A bude se ti to stávat hlavně při procházkách Prahou - nejdříve pokaždé, potom už méně, zvykneš si. Ale bude to tam pořád, ta malá díra v duši - a malá díra taky díra. Budeš mít chuť hledat tu náruč v očích jinejch chlapů. Když to nepomůže, začneš hledat oči v těch náručích. Nenajdeš nic. Počkej si na Příště - a až ho potkáš, radši si rovnou poposedni. Chybama se člověk učí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Mazec..
petrulka
Mazec..
Pěkně napsané
Aplír
Pěkně napsané
Anebo se z ní najednou
Esclarte
Anebo se z ní najednou vyklube něco úplně jiného a jako byla na první pohled úplně spřízněná, tak je najednou úplně cizí...
Povedené, takové smutnohezké.