Neobvyklé přátelství

„Mohl by být mým synem a mám o něj strach, jako by jím skutečně byl.“ pomyslel si Jonatan. „Musím ho chránit před zlobou svého nenávistného otce, protože Davidovi usiluje o život z obavy, že uchvátí jeho postavení.“
„Je to zvláštní.“ přemítá David. „Jonatan mne nepovažuje za soka. Nežárlí a nezlobí se, že přišel o dědičný trůn, že Bůh mne vybral jako budoucího krále místo něho.“
„Mám rád Davida, jako sám sebe.“
„Jonatan, riskoval kvůli mně život. Vážím si ho. Poděkuji mu.“ rozhodl se David.
Nasazovali život, aby se setkali. Tehdy netušili, že se vidí naposledy. Dva věrní přátelé, spřízněné duše.