Dopis sedmý

Drahá W.!
Nemohu být šťastnější!!! Po mém návratu jsem se setkala opět s N. a při společné procházce se vyslovil! Nelze vylíčit ten pocit, když vzal mé ruce do svých, poklekl a já si v jeho hnedých očích přečetla tu o chvíli později vyslovenou otázku, na kterou šlo říci, ne, vykřiknout, jen jedinou odpověď!
Musím se od té chvíle stále usmívat a chodím jak ve snách (i mamá si toho povšimla, ale připisuje to nedávné návštěvě u tebe). Nemohu se dočkat, až se otec vrátí z cest a N. jej bude moci oficiálně požádat o mou ruku...
Tvá zamilovaná
A.