Tobě není souzená

"Nechápu, bratře. Proč by ses měl chtít usadit v téhle provinční díře. Už půl století je zcela demodé. A ti lidé – malí, oškliví...," rozhrnul vyšívaný závěs.
"Jen by se váleli. Prolévají se pivem, německy přinejlepším nesouvisle žvatlají a nevěřil bych jim ani nos mezi očima. Jen vzpomeň, jak se Ferdinandovi pod rukama vzbouřili."
Rudolf se po celou dobu pobaveně usmíval.
"Drahý bratře, nerozumíš tomuto městu. Pod prachem září zlatem. Ti lidé z lásky dokážou zázraky, jen mají vlastní hlavu."
"Stále se mi zdají malí a oškliví."
"Ne bratře. Jsou mezi nimi velikáni krásných duší." ovšem ty je patrně nikdy nespatříš.