Nešťastník

Mýdlič Čajník nebyl nikdy moc hodný hoch, ale nedokázal si představit, čím se musel provinit, aby si zasloužil tohle. Visel za uši... ano, za uši na prádelní šňůře. Pod bosýma nohama cítil trávu, ale ať se snažil jak se snažil, jen mu nohy polechtaly konečky stébel a na zem nedosáhl. Mezi víčky měl zapřené sirky, takže nemohl zavřít oči a tím je uchránit před jasnými narudlými paprsky zapadajícího slunce.
Se zasténáním se pokusil alespoň trošku porozhlédnout okolo sebe, když v tom se najednou ozval odněkud zdola veselý hlas:
"Já ti dám, nadávat Nac mac Fíglům, že jsou malí a oškliví!"