Nebýt

Z její říše se nikdy nikdo nevrátil. Neschopnost návratu byl její princip. Smrt o ní sama nikdy nemluvila. Nebyla tajnůstkář, ale žádným existujícím jazykem nešla popsat. Nebylo v ní absolutně nic a když se řekne nic, tak se nejedná o nicotu, ze které měl Aristoteles vředy. Její říše byla dokonalá absence hmoty a života, bez barvy, bez jediného zvuku. Nebyla nikde a zároveň se rozpínala celým vesmírem. Smrt se svou říší tvořila jedinou entitu. Její fyzická podoba měla být jen něco, co všem žijícím tvorům usnadňovalo přechod do nebytí, když nastal jejich čas. Je to jednodušší než najednou prostě nebýt.