Ledová sprcha

„Vím, že jsem nějak přispěl ke tvé smrti,“ zašeptal Jesper. „Nevím jak.“
***
Dvaadvacátého února mu bylo patnáct let a k narozeninám dostal dárek, který by nepřál ani nejhoršímu nepříteli.
Kluk z druhého patra přišel domů bledý jako stěna. Byl si zahrát hokej na jezero a v ledové vodě u břehu našel zamrzlé tělo dívky. Tělo patřilo Jesperově přítelkyni Sigrid, po které se před pěti týdny slehla zem.
***
„Našlo se řešení.“
„Jak to myslíš?“
„Je to někdo, který umí moje schopnosti zapečetit. Já ale nevím, jestli je mám poslechnout. Dovedeš si představit, že by ti někdo zlomil obě ruce, a že už bys nikdy nemohl lítat na kluzácích?“
Zavrtěl hlavou. „Nedovedu.“
***
„Je to složitější, Jespere. Ty nevíš, jak zlý je svět. Jsou tady lidé, kteří mají paranormální schopnosti. Čarodějové.“
„Tak jako ty?“
Přikývla.
„Kdybych to neviděl, neuvěřím ti.“
„To ale není všechno, řekla. Jsou nebezpeční těm ostatním. Používají proti nic své schopnosti. A my, co známe pravdu... tyhle lidi lovíme.“
***
Mezi řečí vytáhla ze kredence skleněnou mísu a omylem ji upustila. Střepy se poskládaly zpátky do původního tvaru a neporušená mísa vylétla nahoru jí do rukou.
Jesper jen nevěřil vlastním očím.
Její rodiče na ni ale zírali s hrůzou a odporem.