Sluneční

Na počátku všeho smělo slunce pohladit jenom pár mých kamenných hradů, které byly bičovány vyprahlým větrem. Později přibylo moře, hned za ním druhé. S nimi přišlo pár ostrovů a za pár let jsem dostala i botu. K narozeninám jsem dostala větrné mlýnu a spousty barevných tulipánů, k výročí celý Nový svět. Díky tomu jsem poprvé okusila rum a mohla mlsat arašídy. Taky mi posílali spoustu brambor, těm jsem ale na chuť nikdy nepřišla.
Nikdy jsem neměla nouzi o zlato, hlavně poté, co se ke mně přidaly pyramidy. Nad mou hlavou slunce nikdy nezapadalo. Kdo že jsem? Říkalo se mi Španělsko.