Ta podoba

Londýn, 1870
„Banket byl naprosto skvělý Williame, opět jste nezklamal.“
„Jsem rád, že se vám líbil. Milady.“ Liam se dvorně uklonil.
„Mohu se na něco zeptat?“
„Vy vždycky Penellope.“
„Ten obraz ve druhém patře, to je váš příbuzný?“
„Ano. Dědeček.
„Je vám až neuvěřitelně podobný. Už vím, po kom jste takový švihák.“
„Děkuji Milady. Kdyby to slyšel, určitě by ho to potěšilo.“
„Kdyby ten obraz nebyl nakreslený skoro před 80 lety, tak bych řekla, že jste to vy. Ta podoba. Fascinující, že ano?“
Hosté odešli.
Liam si založil ruce v bok. „Jerome!“ zakřičel, „vynes ven ty moje staré podobizny. Budeme pálit umění.“