Ač nerad, obdivoval dokonalé Severusovo sebeovládání. Když si uvědomil, jak dlouho balancuje na té tenké hranici… a že se po celou tu dobu prakticky nemohl nikomu svěřit. Lucius byl v pokušení vše prozradit Narcise. Nechtěl ji zneklidňovat… zároveň však potřeboval podporu, ujištění, že se rozhodl správně.
„Musíme to spustit co nejdříve,“ naléhal poněkolikáté.
„Ještě nejsme dostatečně připraveni,“ odmítl opět Severus.
„Ale… on o nás určitě ví,“ vyslovil Lucius své obavy.
„Příteli, nepropadej panice. Kdyby o nás věděl, jsme mrtví.“
„Tohle mě má uklidnit?!?“
„Jistě…“ utrousil nevzrušeně a dolil si víno.
V ten okamžik se Luciusovo Znamení rozpálilo.
„Volá mě…“ vydechl.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit