Úprk

Nadosah Pozlátko utíkal. Ne, neutíkal. Běžel.
Dobrá, utíkal.
Tohle se nemělo stát! On byl přece podnikatel, ne zločinec. Nikdy nikoho neokra-
Tedy, nezabi-
Tedy, nesesmilnil, žeano? Nesesmilnil. Nemělo mu být souzeno, takhle potupně prchat před nějakým trapným Vlahošem, jehož rodičové spali ve stáji se svým jediným oslem, a jenž se naučil číst jenom proto, že to vynášelo.
Žeano?
Běžel ulicemi Ankh-Morporku za svobodou. Lidi na něj divně koukali, protože to byli Ankh-Morporčané. Mračil se zpátky na ně.
Tak naboural.
Naboural čelně do golema, věřili byste tomu? Vzápětí byl sevřen pěstí z pálené hlíny a upomenut: „Pumpa devatenáct budižkničemu Pozlátko dopadl.“