Nekonečný okamžik

„Je mi to líto.“
Všichni věděli, že klášter není všespásný. Že skrýt se za jeho branami není poukázka na věčné štěstí. Že tady určitě neuniknou současným problémům. Ale asi všichni také doufali, že právě tady najdou trochu klidu.
Vědělo se, že útok může kdykoli přijít, ale doufalo se, že bude případně včas zastaven. To včas se dnes úplně nestihlo.
Mnich klopil zrak k zemi a na tvářích lidí okolo se mísila provinilá úleva se stejně upřímným smutkem.
Teril litoval, že dávno není mrtvý.
To by mu totiž jistě dnes neoznámili, že jeho ženu zabili.
A kolik dalších takových ještě bude?