Prostředník

„Poslouchej, Eve,“ začal jsem, jako když másla ukrajuje, „uděláš pro mě něco?“
Vzhlédla od papírů, uviděla TU krabičku a ihned se zatvářila podezíravě.
„Ano?“
„Kdybys teď ČIROU NÁHODOU měla cestu dolů…“
„Při vší úctě, Jamesi – jestli plánuješ další pitomý vtípek, tak na to zapomeň.“
„Čokoládový muffin. Z francouzskýho bistra. Má je rád,“ zabručel jsem neochotně. Eve zvedla obočí.
„Klidně se koukni.“
„Hmm,“ udělala překvapeně. „Hezky voní. Moment, proč mu vlastně…“
„Je smutnej kvůli tomu křečkovi. Ale ode mě by si ten nápis na krabičce mohl vyložit špatně. Tak proto.“
SNĚZ MĚ, stálo tam.
Ocenil jsem, že se Eve dál neptala.