Arkas

Znal jsem vévodu už jako chlapce. Nejméně dvakrát jsem mu zachránil život. Několikrát jsem uzdravil jeho bolesti. Mnohokrát se mi to nepodařilo.
Proč si myslí, že dokážu nemožné?
„Možná dovedu té malé vrátit řeč. Ale zbavit ji zlých vzpomínek neumím. Děti vyrostou i s nimi, to víš, můj pane.“
Kysele se zašklebí. „Vím. Proto jí to nepřeji.“
„K tomu, co žádáš, nepotřebuješ jen hojitele, ale také čaroděje. A čarodějové, ti proklatí ďáblovi sluhové, už v Rakasi naštěstí nejsou."
Vévoda si zamyšleně hryže ret. Pak pošle stráž ven.
„Důvěřuji ti, Arkasi,“ začne šeptem. „Nikdy nepromluvíš o muži, se kterým se setkáš.“