Rány

"Ráda bych něco zkusila," řekla osmnáctiletá dívka svému příteli.
Měla narozeniny a nadělila si devatenáct ran na jeho záda.
Zjistila, že ji fascinuje krev.
Nedovolil jí dotknout se stehů. Neposlouchal její omluvy.
"Nemůžu dál," řekl prostě. "Nenávidím to. A moji přátelé... Chci něco normálního."
Věděla, jak jí přezdívali.
O léta později zaklepal na dveře, zahanbený, ale dychtivý. Přijala ho.
Pozvedla bič. Prásk. A znovu. Celou dobu mlčela. Zatínal zuby do rtu bolestí, ponížením a slastí zároveň.
Byla dokonale profesionální.
Zaplatil za akt, kvůli kterému ji opustil, vrazil jí políček v podobě pochvaly a odešel.
Tu noc poprvé po letech plakala.