Prastarý překladatel

„Pssst! Pane Vomáčka! Je tu nějakej novej, jestli ho nechcete zaškolit. Pssst!!“
Starý František moc inteligence nepobral, ale dokázal překládat jako bůh.
„Pssst, když se vám nebude líbit, nebo bude nešikovnej, tak já ho zase vodešlu vo dům dál,“ vykládal Franta.
„Dneska nemám na nikoho chuť.“
„Pssst, tak pojďte se mnou, mladíku,“ zaslechl jsem z chodby.
Dvacetiletý hoch slepě následoval Františka do jeho doupěte a zíral do očí, které nemrkaly.
„Tak jsem to nemyslel.“ Vytáhl jsem didgeridoo a s výrazným pohybem jsem zadul.
Mladíka ihned pustil.
To víte, zvyk je železná košile. I když se občas dá sundat jako kůže.