Novodobé mýty

„Pssst! Pane Vomáčka! Je tu nějakej novej, jestli ho nechcete zaškolit. Pssst!!“
Starý František moc inteligence nepobral, ale dokázal překládat jako bůh.
„Pssst, když se vám nebude líbit, nebo bude nešikovnej, tak já ho zase vodešlu vo dům dál,“ vykládal Franta.
„Dneska nemám na nikoho chuť.“
„Pssst, tak pojďte se mnou, mladíku,“ zaslechl jsem z chodby.
Dvacetiletý hoch slepě následoval Františka do jeho doupěte a zíral do očí, které nemrkaly.
„Tak jsem to nemyslel.“ Vytáhl jsem didgeridoo a s výrazným pohybem jsem zadul.
Mladíka ihned pustil.
To víte, zvyk je železná košile. I když se občas dá sundat jako kůže.

Když se Jarda opije, bývá veselo. Nejinak tomu bylo i o Velikonocích. Po pěti vyšupáních měl v sobě osm panáků a rozhodl se udělat si volno i v úterý. Jenže když musí na pole? Napracuje si den v pondělí odpoledne a celý úterek bude odpočívat!
Jarda vlezl do stodoly a uviděl nepoužívanou mlátičku, tak do ní nasedl.
Ráno přišli kamarádi za Jarinem, jenže v posteli nebyl. Podívali se tedy do stodoly. Ležel v ní, brečíc. Ruce a nohy měl rozbité, hřeby mu v nich udělaly díry. Na nic si nevzpomínal.
Inu, kdo pracuje na Vzkříšení, může se dočkat nečekaných návštěv.