Prázdné místo

Po snídani vyběhla Beth za panem Bramborou. Chodívala za ním v poslední době každé ráno. Vždycky tu byl...
Vítala s ním každý nový den. A teď...
Zmizel.
A co hůř, nepovalují se támhle náhodou... jeho ruce?
Beth téměř vyjekla.
Kdo tohle mohl udělat?
Stopy hovořily jasně.
Poskakovalo tu několik ptáků.
Přišel taky nějaký pes a... udělal to, co psi dělávají... ale to nemohlo panu Bramborovi ublížit!
A pak... byl tu Timmy. Timmy!
S jakým despektem se na pana Bramboru díval!
„Když jsem byl menší, stavěli jsme mnohem vyšší,“ povídal.
Musel to být on. Vrahoun!
Jenže...
Vražda na sněhuláku není zločinem.