Podle mompracemského práva

Jednoho průzračného večera zakotvila loď pod portugalskou vlajkou v nejmenovaném jihoevropském přístavu. Moře v zapadajícím slunci připomínalo sklenku alicantského a cikády bzučely... Snadno se za takových večerů podléhalo jejich cizokrajnému půvabu.
Ze tmy se vyloupla známá silueta...
"Jsi můj právoplatný choť a přijel jsem si pro tebe."
"Čekal jsem na tebe, Sandokane..."
"Odvezu tě na Mompracem - poslední útočiště štvanců, jako jsem já."
"Jako jsme my! Odplujme ihned!
"Ale pokud ostrov jednou padne do Brookových rukou, nezbude nám, než se znovu brát o svá práva jako piráti..."
"Nikdy nedopustím, abys znovu padl do jejich zajetí!"
"Ale otče... Jsme svoji podle práva."