Mám už rozmyšlenou písničku, kterou naučím Soničku a Katku zpívat letos, ukážu jim opravdický indiánský obleček, který mi pomohla ušít moje máma, ale na jelení oboru se těším ze všeho nejvíc. Cesta vlakem příjemně plyně v radostném očekávání prázdninových zážitků.
Na nádraží v Kusově už čeká Soňa. Moje první otázka zní: "Co naši bílí jeleni? Jak se mají?"
Soňa se zamračí: "Buď se tátovi v revíru objevila šelma, nebo, a to je pravděpodobnější, hospodaří nám tu velice prohnanaý pytlák. Jeleni se nám začali ztrácet. Tenhle měsíc už třetí. Tátovi to dělá velké starosti."
"A máte aspoň nějakou stopu?", pípnu zkormouceně?
Náhrada za čtvrtek 23.dubna, téma Na stopě
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit