Na konci cesty, na začátku nového života

Temné dny plné deště jsou pryč. Vody opadly, je čas začít znovu. Vypustit zvířata, postavit první přístřešky, obdělat půdu a zasít. Vyraší drobounké zelené prstíky, vzepnou se výš ke slunci, a pak zezlátnou tíží klasů. Dlouhými kroky měří budoucí pole a jeho ruka ve vzduchu jakoby se už teď skláněla k pohlazení budoucí úrody, první po povodni. V dáli vidí své syny, své opory na dlouhé cestě. On uvěřil hlasu, který neviděl, oni uvěřili svému otci. Šém, Chám a Jáfet, krev jeho krve, jeho vlastní setba, která vydala plody. Na nebi nad nimi se klene duha a Noe se usměje.