Tanec s hadem

Adam pospává opodál. Eva křepčí kolem Stromů.
EVA (zpívá):
Co je štěstí, co svoboda,
Zda-li to necítím já?
Pokoj, mír a láska, shoda.
Vše, co chci, teď Bůh mi dá.
Zpoza stromu vylézá had.
HAD (tiše se přidává k písni):
Bůh je velmi laskav, ALE
nikdy neptala ses, proč
nesmíš vzít ovoce zralé
copak ty nevidíš oč…
Eva se obrátí.
HAD (vemlouvavě dopoví):
…tě Bůh okrádá?
EVA (prudce):
Proč bych měla poslouchat hada?!
HAD (blahosklonně):
I ty ubohá, vždyť ty ani nevíš, co je to pravda.
EVA:
Pravda?
HAD:
Ani to slovo neznáš, ale kdybys okusila z tohoto stromu, poznala bys.
EVA:
Z tohoto stromu nám Hospodin zakázal jíst.
Had obtočí ženinu paži.
HAD (zpívá):
Hospodin zakázal a ty se bojíš,
Odvracíš hlavu, nechceš vztáhnout ruku.
Pravdou je ale, když ze stromu pojíš,
konečně přestaneš být jedním z otroků.
Eva tančí s Hadem svíjivý tanec. Adam se budí, přichází k Evě, oba okusí jablko, Had triumfálně syčí. Lidé spatří, že jsou nazí.
ADAM (zpívá):
Ach, ženo, ta pravda, o níž jsi mluvila
moc krásně zněla, však praktická nebyla.
Pohleď, jsme nazí, řekni, co teď?
Hle, listy fíkové, zástěry spleť!
ADAM (po chvíli):
Jestli se Bůh naštve, tak si mě nepřej!