Je o mně známo, že neběhám. Jsem takové pomalu se pohybující stvoření.
Jednou jsem ale běžela jako o život. Doslova nohy na ramena.
Tábor, my dospěláci se svými dětmi.
Přišla na mě dumavá, šla jsem se projít do lesa.
A tu! Bachyně s malými. Krve by se ve mně nedořezal. Pelášila jsem do dva kilometry vzdáleného kempu, jako by mi hořela koudel u zadku. Ještě jsem jelena v poli vyplašila.
Nakonec jsem umluvila jednu paní, aby mě zavezla autem zpět přes les.
Bála se víc než já.
A co mí spolutáborníci? Smáli se, smáli. Dokud je kaňourci v kadibudce nezablokovali.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Vtipné drabble. Zažít bych ho
Profesor
Vtipné drabble. Zažít bych ho ale nechtěla. Bachyně je jednat mála věci, kterých se v lese opravdu hodně bojím.
Paradoxně jsme si je
mamut
Paradoxně jsme si je přilákali sami - lenoši. Vyhazovali jsme malé zbytky do lesa. Po té zkušenosti už byly barely na odpad v plné pohotovosti. Ovšem prasátkům se v hustopečských hvozdech líbilo i nadále :)
V kadibudce? Fakt? :D No,
Azereth
V kadibudce? Fakt? :D No, nechtěla bych to zažít.
:D
mamut
:D
je to pravda pravdoucí... jen je škoda, že po třech letech jsme tam kvůli povodním museli přestat jezdit...
a tak jsme si našli novou lokaci s novými příběhy :)