Refusal

Lizzy: sedí u okna, čte si
Venkov: švitoří
Lizzy: "Krásné ráno. Takový milý klid." čte dál
Darcy: vrazí do dveří, krátce se ukloní. "Dobré ráno, slečno."
Lizzy: překvapeně "Dobré ráno. Posaďte se, prosím." pokyne k židli
Darcy: ignoruje pozvání. Přechází pokojem.
odhodlaně
"Nemám již sil,
již nemohu válčit.
Jen pro vás jsem žil,
vy musíte stačit.
Snad rod váš je nóbl,
však rodina ne.
Matka je póvl,
což trápí mne.
Však pravda je, dámo,
že rád vás mám
a ač dělám drámo,
již patřím jen vám.
Tedy mi dejte
'ano' své hned
a více nedbejte,
že nemažu med
Vám, Lízo lepá,
kolem úst sladkých.
Vždyť pravda nedbá
slov sametu hladkých."
Lizzy: v šoku
Snad splet jste se, pane,
ve slovech svých.
Však nemohu, ba ne,
překonat smích.
Vy lásku mi dáváte
zároveň s vinou
a potuchy nemáte,
že zradil jste jinou.
Zajisté bláznovství
vzalo vám rozum.
Nevsadím království
vzdor vašim vozům.
Sestru jste zranil
mne urazil hrubě
i George zapudil
v pradávné době.
Ta pravda hodí se,
jak řekl jste dobře.
Snad chybí jí na kráse,
však tam jsou dveře.
Nejsem vám povinna
ohledů žádných.
To vaše je vina,
vašich slov pádných.
Darcy: zírá. Odejde, práskne dveřmi.
Lizzy: zhluboka vydechne