Poslední z Petrklíčů

(15. dubna 1912 - pokračování Netřeba se bát )
„Kačenka, Markétka, Eliška,… všichni!“ syn měl slzy v očích a nechtěl opustit otce, který na záchranný člun nesměl.
„Já vím.“
„A kde je matička?“ matička, jeho milovaná Libuška, si vzala život poté, co zjistila, že si jejich třináct dětí hrálo v krysí podobě v podpalubí. Utopily se všechny.
„Jakube Petrklíči,... jsi poslední. Musíš zachránit rod!“ naposledy ho obejmul.
Člun začal pomalu klesat.
„Otče!“ zoufale vykřikl.
Nevydržel se dívat. Vytáhl své housle z futra, které následně hodil přes palubu.
„Gentlemen,“ přistoupil ke skupince muzikantů složené ze dvou upírů a jednoho člověka. Hlasy jejich nástrojů se začaly roznášet po stále nahnutější palubě.