Mi erec Micrajim, mi bejt avadim

Vychovávali ho jako prince podle zásad té země, kde vidět znamenalo věřit. Světlo a zrak byly těmi nejmocnějšími symboly, ochrannými amulety, zárukou prosperity.
Jenže on pohlédl do stínů. Tam, kde žili - a umírali - jeho lidé.
A pak stíny pohlédly do jeho duše.
Poušť. Step. Ovce. Jak moc se to lišilo!
Tady byl stín vítaným společníkem a požehnáním.
Jenže on obrátil oči k ohni. Pak zjistil, o kolik důležitější je slyšet a poslouchat.
Modlitby ze stínů byly vyslyšeny. Zemi světla a vize zahalila temnota. Zraku víry v ní září naděje nad slunce jasněji.
Bůh lidu, tak dlouho živořícího ve stínech, triumfuje.