Tajemství Humrů

Přezdívalo se jim Humři.
Od chvíle, co se objevili i v našem městečku, lidi mezi sebou neustále vzrušeně spekulovali, jestli se jim tak říká proto, že pochází od západního pobřeží, nebo proto, že milujou humří pomazánku, anebo proto, že když poprvý zdrhali z Folsomský věznice, ještě pořád na sobě měli klepeta. Jediný, o čem se nedalo pochybovat, byla jejich rychlost.
V poledne je zahlídli postávat u místní banky a v jednu hodinu už dělali poštovní úřad v sousední vesnici.
„Já to nechápu,“ drbal se šerif ve vlasech. „Takovej kalup a oni po sobě nenechaj jedinou stopu. To zas bude hlášení.“