V pravou chvíli

Jedno odpočinkové drabble, bez špetky invence popisující jeden málem-průšvih, co se mi kdysi skutečně stal.
Rozepínám košili kostýmu a pohodlně se usazuji v hledišti. Pozoruji konkurenci na taneční soutěži – my jsme na řadě až jako šestí, takže tak čtyři skupiny uvidím, než se přidám k ostatním poblíž parketu na rozcvičení, poslední domlouvání a nějaké ty hecovací řeči.
Třetí skupina právě dotančila (mám ještě čas), moderátorka jí děkuje a zve na parket… nás? Jak nás?! Do háje!
Pak mi to došlo. Byl jsem nějakou dobu v šatně a tehdy stihly odtančit první dvě skupiny.
Na parket to je pořádný kus, běžím, s omluvným „bacha, tančím“ skáču sedícím přes hlavy. Mezi kamarády dorazím s prvními tóny hudby.