Rodinu si člověk nevybírá.
S matkou jsem nikdy nevycházel dobře. Vždycky se akorát lísala k bratrovi a soustavnou péči si ho obtáčela kolem prstu. Ubohost.
Není divu, že bratr po ní zdědil jen to nejhorší. A když mu řekla, aby mě podvedl, ani ho nenapadlo se bránit. S docela klidným svědomím mě okradl. Ubohost.
A nakonec ani otec, kterého jsem si vždy vážil, nijak nezasáhl proti bezpráví, jehož se na mně dopustili. Dočkal jsem se jen hořkých slov. Ubohost!
Jenže krev není voda.
A tak, když se před ním Jákob poklonil, Ezau, v němž roky utišily všechnu zášť, jej objal.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ach... :)
Carmen
Ach... :)
Můj oblíbený příběh! A vidíš
Rya
Můj oblíbený příběh! A vidíš to hodně podobně (vlastně o tom mám taky někde v minulosti zrcadlové drabble...:-))
Spřízněná kachna! :-)
A já si to myslela hned! :)
Tenny
A já si to myslela hned! :) (i když to bude možná tím, že už vím, na které fandomy hlavně píšeš, no... :D )
Krásné drabble.
Krásný.
Danae
Můj pohled na celou tu
Owlicious
Můj pohled na celou tu záležitost je trochu jiný (a někde tu o tom je drabble) ale tohle se mi popisem zamlouvá a je dobře, že to tu taky zaznělo.
Nesouhlasíš s mým pojetím
Lee
Nesouhlasíš s mým pojetím Ezaua? Nebo je to ještě v něčem jiném? Promiň, že se ptám, jen mě to zajímá.
No, trochu ano. Obecně věřím,
Owlicious
No, trochu ano. Obecně věřím, že se dokázal doběla rozpálit, natolik, že by Jákoba skutečně na místě zabil. Ale nevěřím, že by byl někdy takhle hořký. Nebo teda, ne dlouhodobě. A je fakt, že já to beru spíš zvenčí a tys to psala zevnitř jeho hlavy, což určitě v nějaké fázi příběhu mohlo fungovat přesně, jak popisuješ.
Aha, já se do něj zkoušela
Lee
Aha, já se do něj zkoušela vcítit relativně krátce po tom, co dostal to nešťastné požehnání. Taky si ho nepředstavuji jako dlouhodobě zahořklého. Spíš myslím, že když se po takové době znovu setkáš s někým, kdo ti ublížil, zášť se může znovu probudit. A to se v tomhle případě nestalo. Díky za podnětnou myšlenku, moc si toho vážím.