Madam Hamham

Proplouvala staroměstským ránem, obratně se vyhýbala výmolům i koňským kobližkám. Usmívala se a obchodníci jí rovnou z káry nabízeli pomeranče. Stříbrná liška na jejím límci cenila zuby.
“Ajé, madam Hamham,” sousedka v okně klepe štítivě hadrem. “Maucta!”
Pánové zvedali klobouky. Dámy jim pak za to drtily v podloubí nohy podpatkem.
“Proč zdravit tu důru!”
“Odkud ji znáš?”
“Skoro nevím, kdo to je,” mne si nešťastný státní rada pohmožděný nárt. Tu dámu znal jako Růženku Šimáčkovou, veselou veřejnou pracovnici. A teď tu ulicí zní nějaké hamhamham?
“Madam Hamham!” vyprskne radová. “Neboli Hampejznice hamižná!” A na nešťastný nárt se snese další kopanec.