Tohle jsem vážně psát nechtěla.
Varování: Poslední dobou tu píšu samé drasťárny, ale tohle je horší než všechno ostatní dohromady. Nedoporučuju číst nikomu, kdo není extrémně otrlý. Termín kanibalismus pořád ještě nepostihuje celou hrůzu.
Drabble je vloženo neviditelně. Pokud si je chcete přečíst, natáhněte jeho tělo myší do bloku nebo rovnou hoďte Ctrl A.
Ale uděláte líp, když si to odpustíte.
Černé vlasy, bílé kosti.
Všechno, co zbylo.
Když jsem Snagu objímala, cítila jsem jen dychtivou vděčnost – a on se nehněval. Na nikoho z nás.
Poslední ho políbila ho na čelo Rustrigh, než vzala do ruky nůž.
Přežili jsme. I malá Burzî, která první noc jídlo vyzvrátila.
Teprve, když jsme znovu měli dostatek, dokázali jsme Snagu oplakat.
Nikdy si nebudu stěžovat, že nám zase poslali zkažené skopové.
I vyprávění, jak se někdo uchýlil k pojídání padlých, mě dojímá málo.
Ale kdybych měla znovu jíst misku slz – nebudu.
Černé vlasy, bílé kosti.
Pokud už by k tomu muselo dojít, ať jsou moje.
Zítra Tanec stínů? No hurá, to konečně vypadá na něco oddechovějšího.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
přežít tohle a nezbláznit se,
Aries
přežít tohle a nezbláznit se, jde to vůbec?
radši nad tím nechci
neviathiel
radši nad tím nechci přemýšlet
Jsou to skřeti, ti přežijou
Iantouch
Jsou to skřeti, ti přežijou všecko.
To
Sothis Blue
není pravda! Sice - protože jsou pořád ještě odnoží elfů - nestárnou a nepodléhají infekcím, ale může je zabít mechanické zranění (což se děje nechutně často - pamatuješ na Legolasovy a Gimliho závody v Helmově žlebu?), ohrožuje je hlad a žízeň, můžou uhořet i umrznout a dají se otrávit (i když trochu obtížněji než lidi), a i když nedovedou prostě umřít na melancholii jako elfi, tak sebevraždy se mezi nimi vyskytují (ne moc často, protože skřetí afterlife není žádný pohodový vegetění v Mandosu, ale to s dovolením do téhle série tahat nebudu).
Co se týče toho, jestli si dokážou uhnat posttrauma, tak samozřejmě ano, dokážou. (Igrûn z téhle zkušenosti má lehké zbytky posttraumatu ještě po pěti tisících let, jinak by ji nenapadlo, když k tomu naprosto nemá reálnej důvod, o podobných věcech vůbec uvažovat.)
Sorry, ale nedokážu
Iantouch
Sorry, ale nedokážu sentimentálně uvažovat o pokřivené havěti, která se množí jak mouchy a jediným smyslem její existence je páchat zlo. Jdu si asi ze sportu zastřelit pár skřetů. :)
Blbej vtip. A na blbým místě -
Sothis Blue
mně u tohohle fakt není do smíchu.
Poněkud poe, jestli mi rozumíš. Totiž... takovej typickej tolkienovskej klaďas - nebo nekritickej čtenář - by to myslel naprosto vážně.
(Jo a co se týče toho množení, tak jsou daleko za lidma, a úplně nejmnoživější humanoidní rasa na Ardě jsou hobiti.)
Já jsem Noldo, mam poměrně
Iantouch
Já jsem Noldo, mam poměrně jednoduchý názory ovlivněný elfí propagandou. A ne, fakt mi není skřetů líto.
(Čimž nikterak nechci zpochybňovat kvalitu tvých drabblů, jen mam naprosto odlišnej pohled na věc.)
Iantouchu,
Sothis Blue
ne tady. Ne pod tímhle drabbletem. Myslím to velmi, velmi vážně.
Pohádáme se jindy a jinde.
(Myslím, že se tomu říká nějak jako přenesená posttraumatická porucha. A protože moje duševní zdraví je obecně hodně chabé až neexistující, po napsání tohohle drabblete jsem fakt hodně rozhozená. Přestaň do mě šťouchat, pokud není vyloženě tvým cílem mi vážně ublížit.)
OK, nemyslel jsem to zle.
Iantouch
OK, nemyslel jsem to zle.
To drabble je nesmírně silný
Jeřabina
To drabble je nesmírně silný a hnusný a fuj. Ale myslím, že je dobře, když člověk někdy napíše i věci, co vlastně nechce - protože ony tam jinak stejně jsou, akorát nenapsaný.
To je přesně tenhle případ :o))
Sothis Blue
Já jsem věděla, že se to těm postavám někdy stalo. Ale psát jsem to vážně, vážně nechtěla, a teď strašně myslím na babičku. Ona totiž vyrostla na Ukrajině, 20.-40. léta...
Asi se jí ozvu, jen co se z toho zmátořím.