Muzika bez hudby

Setmí se.
Začne hrát hudba a lampy nad jevištěm se rozblikají jemnými světly.
Ze tmy se vynořují stíny.
Jako jeden muž, neb ladně, kráčí postavy v řadách na jeviště do rytmu hudby.
Ticho.
Osm hlasitých záblesků.
Diváci oněmí a vzápětí jásají vzrušením.
Ta přenádherná symfonie úderů, dokonale sesynchronizovaná géniem, který tanečníky vede.
Jako tvrdě vycvičená armáda se umělci, rozdělení do skupin, řídí pohyby svého dirigenta.
Nikdo jiný, ale oni vytváří tu nádhernou podívanou, tu dechberoucí muziku bez hudby.
Každý z řad je tím, co tvoří. Žádný z nich není postradatelný, žádný není pouhým stínem, i když sám někomu stín vytváří.