Mezi dobrem a zlem, mezi životem a smrtí

Z jeho osoby nezbylo nic než stín. Stín dopadající dvakrát. Severus nevěděl kým je, kam patří.
Kam by měl patřit. Kde je dobro, kde je zlo.
Tančil na tenké hranici života a snažil se nespadnout do propasti smrti. Čím dál víc si uvědomoval prchlivost bytí.
Nikdo by pro něj netruchlil.
Ale byla tu ona. Nejdřív ta nejotravnější bytost, kterou kdy měl tu čest poznat. Pak jediná bytost, která měl dost inteligence na to, aby neměl chuť proti sobě obrátit hůlku se smrtící kletbou.
A voněla skořicí.
Když tu vůni ucítil, všechno jako by zapadlo na své místo. Byl zase člověkem.