Stínohra

„Teď se dívejte!“
Opravdu to uměla. Dvě sukovité dlaně se spojily, prsty zkroutily. Na stěnu dopadl stín připomínající lidskou postavu.
„Jsem Jeníček a bojím se.“
Objevila se druhá figura, větší. „Máš proč, šup do pece!“
„Ne, ne, ne!“
Na stěně vytancovaly stíny plamenů a drobnou postavičku pohltily.
„Ne, prosím!“
„Mařeno, nebraň se!“
V plamenech skončila i holčička.
Divadlo skončilo.
„Tak smradi, mám divadelní talent?“
„Ano, Babičko Jago,“ přikyvovala Mařenka z klece.
„Nelísej se! To vás zítra čeká, tak se těšte!“ štěkla čarodějnice a sfoukla svíci.
„Neboj, Mářo,“ Jeníček si políbil vypracované bicepsy. „Jen co dostanu lopatu do ruky, vysvobodím nás.“