Školka

"Dál letí jestřáb,
už se tím netrap!"
Dokončila veršovanou pohádku Balfamína.
"A teď spát děcka. Už je čas."
"Néééééé, paní učitelko Míno. Chceme ještě slyšet něco o příhodách jestřába z Oktáva a Kuňky z tůňky," překřikovaly se děti.
"Paní učitelko, vy máte najednou nějaké velké oči," divilo se jedno z dětí.
Quantitatis somno, zašeptala Balfamína.
Rázem byl klid. Děti oddechovaly klidným spánkem.
~
"Já vás obdivuji slečno," zastavila Balfamínu na chodbě jedna ze starších vychovatelek. "Ty vaše pohádky je vždycky uspí. To já bych u nich marně seděla ještě nejméně hodinu a pořád by nespaly."
"To víte, kouzlo osobnosti." Mrkla čarodějka.