Domácí porod

Kontrakce přišly úplně nečekaně a poslední půl hodinu přicházely a odcházely ve vlnách tupé bolesti. Ne, takhle to přece být nemělo! Ještě ne. Nikdo tu se mnou není. Nikdo, kdo by mně držel za ruku až to bude nejhorší. Nikdo, kdo by mi pomáhal, až to budu chtít vzdát. Nikdo. Jen samota okolo mne.
Stahy. Jeden za druhým. Nedá se to zastavit. A kdo by chtěl. Jen pořádně zatlačit… a znovu.
Vydržím to, je tu se mnou moje samota a hlas.
Hlas…
„Netlač!“
Ten hlas.
„Proboha už netlač!“
„Bedřichu, ty si prase." "Tebe si zas vezmu domu, až se vožereš.“