Sólokapr

Po perném dni plném téměř nepřerušovaného řvaní do telefonu, na sekretářku, na sekretářku do telefonu doufal v pořádný hrnek kafe a sólokapra. Něco, co by ho vytrhlo z šedi běžného dne.
V kanceláři se mu během seřvávání redaktora sportovní rubriky zjevil Parker. Bodl prstem do kupičky nedůležitých dokumentů na znamení určení pozice. Fotograf pochopil. Šéfredaktor pokračoval v příjemném hovoru a prohlížel si fotky.
„No to je kapitální úlovek! Krásná práce. Ne, to sakra rozhodně nemluvím na vás!“
Peter se otočil k odchodu.
„Moment! Není tohle...“ – sklopil telefonní sluchátko – „... to je selfie! Parkere, co to tady na mě hrajete za habaďůru?!“