Na rozcestí

Vychutnával si poslední let.
Každé mávnutí křídly, vítr kolem hlavy.
Avšak rozhodnutí nezměnil. Kdyby zde zůstal a podvolil se zvyklostem, potlačil by své city a žít ve lži nechtěl.
Dospělost pro něj, jako pro každého draka, znamenala povinnost zajistit pokračování rodu. Proto se po staletí vydávali tajnými průchody do světa lidí, aby zde v dočasném humanoidním vzhledu, hledali nevěsty, které při obřadu získaly dračí podobu.
I on takhle před rokem vyrazil. Jenže čím déle bloudil cizinou, tím byl zoufalejší. Srdce mu pro žádnou dívku nezahořelo. Až jednou ... Odpočíval ve stínu stromů, když uslyšel příjemný zpěv, cestou se blížil mladý trubadúr.