V lese

Do ložnice vpluje Karlova matka. "Aby vaši neměli strach..."
Přeslazeným tónem vykázaná se odpotácí domů.
Odpoledne přijde parta a otázky.
Klopýtavě vypráví, jak duněla zem, jak měděně zazářil les a Karel náhle zmizel. Jak hledala, padala, hledala, až našla, jiného k uzoufání.
Nevědí, co jí říct.
"Nepodíváme se tam?" prolomí mlčení Jarda a ona k svému podivu souhlasí.
Les voní, zelený, krásný, dokud ticho nepřerve křik. Karel, strhané nehty i tvář, zatíná prsty do černé skály.
"Nemůžu ji najít!"
"Koho?"
"Královnu! Královnu podzemních cest."
"Kájo!"
"Nech mě!"
"Jsem těhotná."
Ozvěna si se slovy chvíli pohraje.
Pak spadnou do mrtvého listí.