Povinné dodávky

Seděl u stolu, rukama podpíral starosti v hlavě. Před sebou hrnek melty a krajíc suchého chleba.
„Ty komunisti nás chtějí zlikvidovat,“ naříkala v koutku jeho žena, samodruhá.
„Loni jsme sotva vypěstovali pár pytlů brambor a oni po nás chtějí odvod tolika pytlů pšenice. Na Vysočině sotva vzejde. Nemáme osivo. Z čeho budeme žít? A k tomu ještě mák! Josefe, kolik ho musíme odevzdat?“
Zarytě mlčel. Uvnitř sebe bojoval se zlostí.
„Jak to zvládneme?“ zalila otázku slzami. „Zatočí s námi!“
„Pojedu do města,“ rozhodl. „To, co si poručili, nakoupím. Dodávku splníme.“
„Ale to přijdeme na buben,“ strachy schovala obličej do zástěry.