Nebýt toho dna...

Aby se člověk dostal na dno, musí se ponořit, a to tak hluboko, že už se hlouběji nořit nemůže, na úplný konec. Když jsme na dně, nezbývá než se obrátit a plavat zpět. Dno představuje poměrně zajímavý fenomén. Zaprvé, dno je vždy pod hladinou, tedy téměř pokaždé "dole". Zadruhé, k jeho dosáhnutí je zapotřebí určité námahy, nebo naopak se musíme nacházet v takovém stavu, že samovolně "klesneme", bez vlastního přičinění a obecně jde o záležitost vnímanou převážně negativně. Také je dno určitou jistotou, na rozdíl od například jeskyní, které mohou končit jiným vstupem, není vodní plochy, která by neměla dno.