Že výhra nikdy neodchází a prohra nikdy nepřichází.
Že není silnějšího pohledu a rychlejšího úsudku než jeho.
Jsi tu? ptal se. Jsem tu, slyšel.
Jsem tu? váhal. Jsi tu.
Kdyby se otočil, neviděl by ho. Neviděl, ani kdyby pohlédl do zrcadla.
Žluté už se křivě nešklebí a je to lepší?, horší... prázdné. Je to prázdné.
Dva a stále, stále špatně, chvíle, kdy Druhý není, aniž by odešel, a První marně přemítá, kdo z nich. Všude, jen mezi nimi není vítězů. (Až lepivé pokoření slepí prasklinu.)
Jak se rozloučit se sebou a sebe přivítat?
Červený se tiše usmívá. Má. Za oba.
Tak zase Akashi. (Kontrolorům: Jedná se (zjednodušeně) o schizofrenika s dvojí osobností, která se znovu slila v jeden celek.)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jojo,
Faob
na tento nekonečně těžký fandom už jsem narazil loni, hlava mi to moc nepobírá, ale ty krátké věty, ty nárazy jenom jinak poskládaných spojení slov, ta hra s jazykem, to vše je strašně působivé a takovou jsem Akumakirei vlastně poznal.
..
Akumakirei
Ah :) Fandom je úplně jednoduchý, jak zmiňuje Lee, basket a pár talentovaných středoškoláků, kteří se předvídatelně honí za míčem a body v zápasech, jenom já z toho dělám šílenou kovbojku a morbidně tvaruju po svém. Těší, že i přesto zůstala odvaha se tím vším prokousat a s křikem neutéct. Moc děkuju za chválu, Aku si setkání cení :)
Přijde mi legrační, že Faob
Lee
Přijde mi legrační, že Faob považuje fandom za těžký, protože ve skutečnosti mi přijde dost jednoduchý a povrchní (Akashi tam vnesl jednu z mála hlubších myšlenek), řekla bych, že složitost a hravost tam vkládáš až ty, Aku. (Ale že je to v tvém podání vynikající, takovou psychologickou verzi Kuroka bych si s chutí přečetla.)
..
Akumakirei
Jj, Akashiho linie ze začátku mírně odbočuje z předvídaného, ale jinak je, ta nafouknutá kovbojka padá čistě na mou hlavu. Dobře se píše a asi se tím snažím v sobě i cosi znovu najít. Jsi moc hodná, děkuju, možná to do konce ještě stihne schytat Aomine, když téma dá :)